Jedná se o potencované (ředěné) minerální látky, které v 19. století definoval homeopatický lékař MUDr. Wilhelm Heinrich Schüssler jako koncept dvanácti základních minerálních solí. [1] Nejedná se tedy o sůl tak, jak ji známe ve smyslu soli kuchyňské.
Tkáňové soli se běžně nachází v buňkách a tkáních lidského organismu. Ve zdravém těle jsou ve vyváženém poměru dostatečně přítomny.[2] Za ideálních podmínek je tělo schopné přijímat tyto anorganické látky z potravy.
Bohužel, zejména díky snížené kvalitě potravin, jejich nevhodnému uchovávání, našemu životnímu stylu, který je často spojen se stresem, trpíme nedostatkem těchto důležitých živin pro naše buňky.
Deficit tkáňových solí v organismu vede k jeho onemocněni. Přitom mnohdy stačí vhodně a včas tyto minerály tělu dodat, aby se povzbudila jeho přirozená samouzdravovací schopnost. Dokonce už delší dobu před tím, než se objeví zdravotní problém nebo propukne nemoc, můžeme zpozorovat první známky nedostatku anorganických solí v organismu typickými příznaky v obličeji. [1]
Tkáňové soli pomáhají také při regenerační a čistící schopnosti těla. Je toho docíleno tím, že jsou buňkám dodány dobře vstřebatelné živiny, díky nimž je tělo schopné obnovit rovnováhu a zdraví. Tkáňové soli se osvědčují i při léčbě akutních infekcí a zánětů.
Lze je kombinovat i s dalšími léčebnými postupy (např. homeopatií, klasickou západní medicínou apod.) a jsou vhodné i pro děti, těhotné a kojící ženy.
Koncept tkáňových solí ale není redukovanou nebo zjednodušenou homeopatií. [2] Na rozdíl od homeopatie, která uplatňuje zákon podobnosti, u tkáňových solí se jedná o zákon deficitu. Dodáváme tělu dostatek anorganických buněčných živin, které mu dle příznaků chybí.